Kuro Ai

1. dubna 2014 v 18:40
1. Kuro Ai (ale spíše používám nick Kai)
2. 91 let
4. Pisálek, básník, snílek
5. Hm, nad tímhle vždycky dlouho přemýšlím, ale nakonec to asi bude má nejupřímnější jednorázovka: http://ander-stories.blog.cz/1312/pravda-o-mne
6. Jsem jednoduchá, jako knížka pro prvňáčky, avšak začteš-li se, můj román obsahuje tisíc stran
7. Není nad umění! :)
 

Díky, babi - povídka od Kristýny

1. dubna 2014 v 18:39 |  Tvorba umělců
Díky, babi - Povídka od Kristýny

Chladná noční obloha a já. Spolu. Jen my dvě. Hledíme na sebe, ale ani jedna nic neříká.
Po chvíli zavírám oči a cítím, jak si svěží noční vánek pohrává s mými vlasy. Pak znovu oči otevřu a pozoruji hvězy. Jsou si tak podobné, a přitom je každá jiná. Zvláštní.
Škoda, že pouliční osvětlení září tak intenzivně, protože jinak by byly hvězdy vidět daleko lépe než teď. Je to krásný večer - skoro už noc. Rodiče jsou pryč. Můžu si dělat, co se mi zachce. Ale i přes to nic nepodnikám. Prostě jsem jen šla na půdu našeo domu, odtud vylezla oknem nna střechu, tam si lehla na rovnou část nad oknem v patře a teď tu ležím a pozoruji hvězdy. "Úchvatná scenérie," řekla by moje babička. Tedy kdyby ještě žila. Ale ona, vlastně, ještě stále žije. Uvnitř těch, kteří ji měli rádi. A také tam - nahoře. U hvězd. Zpívá jim tam také jako kdysi mně?
Hvězdy na mě působí uklidňujícím dojmem. V tomto ročním období není z naší střechy vidět měsíc. A dnes, díky obloze bez mraků, by byl vidět vážně moc hezky. A ještě kdyby byl úplněk. To by byla krásná noc.
Najednou uslyším hlas. Babiččin hlas. Je doma. Babička se vrátila. Rychle se vracím na půdu a z ní do kuchyně. Babička je přesně tam, kde bývala vždycky.
"Haničko," říká babička, "chtěla bych ti něco říct. Víš, už tady asi dlouho nebudu. Ale chci abych věděla, že když se podíváš na hvězdy a vzpomeneš si na mě, budu s tebou."
"Ale, co když tě budu potřebovat a nebude zrovna noc?", zeptám se.
"Proto ti dám tento přívěšek," říká babička a kolem krku mi dává kovový přívěšek na provázku, "Stiskni ho vždy, když ti bude smutno a vzpomeň si na mě."
Vezmu přívěšek do ruky a zadívám se na něj. Je to malé kolečko, ve kterém je pár hvězd.
"Hanko, Hanko..."
Vtom se probudím ze svého snu. Máma mě volá. Musím rychle slézt ze střechy, protože to nemá ráda. Sen to byl moc pěkný. Přenesla jsem se do doby přesně týden předtím, než babička zemřela. Ten den si pamatuji velice dobře, ale díky snu, ve kterém jsem se mohla přenést časem, jsem si uvědomila, jak byla babička moudrá.
Díky, babi.

Jak se začaly vyrábět lapače snů - povídka od Kristýny

22. března 2014 v 6:38 |  Tvorba umělců
Jak se začaly vyrábět lapače snů

Tadeáš byl malý chlapec, který měl zálibu ve sbírání různých věcí, které už nikdo nepotřeboval. Věřil, že se mu jednou budou hodit. Měl nasbíráno mnoho ohnutých hřebíků, zlomených tužek, rozbitých hraček i roztrhaných hadříků.
Byl to normální kluk, jen jednou věcí se od ostatních odlišoval - ještě nikdy neměl žádný sen. Kamarádi mu říkali, že je musí mít, že si je jen nepamatuje. Ale on byl jistojistě přesvědčen, že žádné sny nemá. Nikdy.
Jednou do jeho sbírky přibyla tři dřevěná kolečka ze starých garnýží, které jeho maminka vyhodila, protože se garnýž měnila za novější. Ale místo toho, aby je dal do své krabice "pokladů", napadlo ho vzít provázek a kolečka přivázat na trám, který měl nad postelí. Než usnul párkrát do nich strčil prstem a ona se trochu rozhoupala. Po chvíli koukání na houpající se předměty na provázku usnul. Byl to opět bezesný spánek.
Po pár dnech, kdy měl kolečka nad postelí, se jejich prázdný vnitřek začal líbit pavoukům a ti v nich začali vytvářet krásné pavučiny. V dvou si nechali pavouci i smotané mouchy a mušky.
Večer když šel Tadeáš spát a sundával peřiny z trámu nad postelí, omylem zavadil polštářem o hřeb vyčnívající z trámu. Z polštáře se začalo sypat peří. Běloučké, měkoučké, husí peří a bylo všude. Tadeáš se snažil všechna pírka zachytit a vrátit je zpět do polštáře, kterých chtěl hned zašít, ale pírka se mu nedařilo chytit. Všechny pírka nesesbíral, ale pro jehlu a nit šel. Zašil polštář, avšak zítra bude muset po zemi poházená pírka sesbírat. Několik pírek se dostalo i do koleček od garnýže. Přichytila se k pavučinkám, a přestože by mohla jediným záchvěvem okolního vzduchu spadnout, držela tam. Tadeáš si toho ale nevšiml a šel s klidem spát.
Když se ráno probudil, cítil se jinak než jiná, předešlá rána. Jakoby... A vtom si vzpomněl. Zdál se mu sen! Opravdu! A celý si ho pamatoval. Zdálo se mu o sobě, ale ne v tomto věku. Byl to sen o jeho budoucnosti. Byl tam se svou manželkou a třemi dětmi - dvěma chlapci a jednou dívkou. Děti běhaly po louce a on se svou ženou seděli po nedalekým stromem a povídali. Tadeášovi se ten sen moc líbil. Ale co se změnilo? Jak to, že měl sen? Najednou zničehonic?
Vtom mu pohled padl na garnýžová kolečka s pavučinkami a pírky. Opatrně se zatajeným dechem, aby žádné z pírek nespadlo a pavučina se nepřetrhla, se k nim přiblížil a bedlivě si je prohlížel. Napadlo ho: že by mi těchto pár obyčejných věcí přineslo sen? Že by mi ho chytilo?
Tadeáš sundal jedno z koleček a přinesl si provázek. Z kolečka odstranil pavučiny a pírka, která si nechal na později a začal kolečko omotávat provázkem - inspiroval se dalšími dvěma kolečky. Když s prací s provázkem skončil, podíval se na pavoučí výtvory, aby zjistil, zda je jeho práce podobná. Ještě to nebylo ono. V pavučinách bylo ještě pár mušek. Jak by...?
Tadeáše napadlo, že by mohl místo mušek použít korálky a hned svůj výtvor předělal. Potom si vzal slabší nitky a na ně navlékl pár korálků a připevnil pírka - pár ji ještě sesbíral po zemi. Nakonec tyto nitky přivázal ke kolečku samotnému. To samé udělal i s dalšími kolečky.
A tak se začaly vyrábět lapače snů. Své první výrobky dal Tadeáš rodičům a jeden si nechal sám. Od té doby se mu zdál sen každou noc.
Rád na to vzpomínal když se svou ženou Magdalénou seděl pod stromem, zatímco jeho dva synové - Tadeáš ml. a Jáchym - a dcera Terezka běhali po nedaleké louce. Ano - jako v jeho prvním snu.
 


Vítáme tě, jaro! báseň od Kikabu

16. března 2014 v 14:08 |  Tvorba umělců
Vítáme tě, jaro!

Když jsme ráno vstávali,
vlastním očím jsme nevěřili.
Kde jsou ta mračna a zima,
co po ránu nás vítávala?

Nic. Jen slunce svítí,
všude je vidět kvítí
a ptáci pějí jako o závod.
Ledy pukly, probudil se národ vod.

A všichni šťastní jsou,
všechny nás kropí svěží rosou.
A zpívají: "Vítáme tě, jaro,
náš králi zelený!

Tys´ znovu probudil svět
a my jsme ti oddáni!"
Vtom vánek se kolem nich přehnal,
zprávu od jara vodním lidem poslal:

"Jen radujte se," říká jaro,
"a šťastni buďte."
Ano, šťastní budeme,
když tebe - jaro - vítáme!

Březen - sborník se blíží

5. března 2014 v 23:11 |  Oznámení pro umělce

Máme tu březen, čas ubíhá a sborník se blíží. Kolikpak z vás nám ještě něco pošle? :)
Svoje příspěvky do sborníku můžete stále posílat do konce března, těšíme se na jakýkoliv nový příspěvek, ať už kresbu, báseň nebo povídku! Stále je dost času na to něco napsat nebo nakreslit... :)

Další informace ke sborníku najdete zde.

Kikabu

23. února 2014 v 13:21 |  Členové
1. Kikabu
2. 15
3. kikabu.blog.cz
4. Asi bych se zařadila do kreslících pisálků, ale zrovna teď se nejspíš objevil i můj malý poetický talent.
5. http://kikabu.blog.cz/1402/nejkrasnejsi-bal, http://kikabu.blog.cz/1312/pribeh-o-stesti-lasce-a-vanocich, http://kikabu.blog.cz/1310/cmary-cmary-pohrani-si-s-pastely-svetlem-a-stinem
6. Možná normální holka, která nevydrží být chvilku bez toho, aby něco nečetla, nebo nějaké příběhy nevymýšlela. Optimistická pesimistka, melancholická flegmatička a introvertka, která by nemohla žít bez knih.
7. Není nad umění.

Šárka

11. února 2014 v 8:50 |  Malíři
1. Šárka Škorpíková či prostě Šárka :)
2. 19
3. cinealton.blog.cz
4. Ráda bych k malířům :)
5.
http://cinealton.blog.cz/rubrika/vytvory
6. Miluju dvě věci: malování a svět pana Tolkiena. :)
7. Není nad umění!

Clarissa

9. února 2014 v 19:55 |  Pisálci
1) Clarissa
2) 14, v dubnu 15
4) Pisálci
6) Až nemístně zvídavý pesimistický schizofrenik, cholerický flegmatik, ulítlý na knihy, filmy, historii, focení, zvířata, tanec, všechny možné mytologie a fůru dalších věcí...
7) Není nad umění!

Nové info ke sborníku

9. února 2014 v 17:45 | Clara Black

Rozhodly jsme se s Milčou, že trochu rozšíříme téma pro Sborník - tématem už nebudou pouze draci, ale obecně fantasy. Myslím si, že je to celkem slušné téma, a pokud máte čas a chuť, určitě by nebylo od věci něco zkusit - ať už povídku, pokud píšete, báseň, nebo něco nakreslit - fantazii se přeci jenom meze nekladou. A ještě tu máme jednu novinku. Ani rozpětí vaší tvorby se nebudou klást meze (teď myslím povídky) - jediné, co je třeba dodržet je to, aby jste nám svoje dílo zaslali dokončené, pokud je to dílo s délkou kapitolové povídky.
Jinak samozřejmě stále platí to, co se psalo v původním článku s informacemi. Svá díla posílejte na naši emailovou adresu, a čas, do kdy můžete svá díla posílat se prodlužuje až na 30. března. Sborník by měl být tedy hotový někdy na začátku dubna. A pokud kreslíte a píšete, nebojte se něco napsat, a klidně i nakreslit! Každé dílo moc rády uvítáme ;)

Těšíme se na vaše další díla,
C.

Sim

9. února 2014 v 13:44 |  Členové

Sim

1) Sim
2)14
4) pisálci
6) Jsem holka s bujnou fantazii a taky ta co vybíjí svoje emoce do klavesnice
7) Není nad umění!

Kam dál