Doupě/1

14. prosince 2013 v 15:47 | Milča |  10 week story challenge
Tak, Ami nám po sice dlouhé době poslala první kapitolu od Doupěte, tak tady ji máte :D.

Doupě
1. kapitola


Utíkala jsem, ale kam, to jsem neměla tušení. Rukama jsem odhrnovala větvičky, které měly jediný cíl a to, poškrábat mi obličej. Utíkala jsem dál a cestou jsem se ohlížela přes rameno. Pomalu jsem se zastavila a zaposlouchala se do ticha lesa. Ticho...Ticho...A potom kroky. Začala jsem zrychleně dýchat a dala jsem se zase do běhu. Utíkala jsem vpřed. Ohlédla jsem se za sebe a potom ještě na oblohu. Nikde nic. Naštěstí! Utíkala jsem snad celou věčnost, ale až teď jsem zastavila. Stála jsem na úpatí nějakého kopce a pod ním se rozkládala bezedná propast. Naklonila jsem se a raději jsem se stáhla zpět. Z výšek se mi dělalo špatně! Začala jsem se rozhlížet kolem sebe a hledala nějakou únikovou cestu, ale žádnou jsem neviděla. Jen jednu a to, tu propast. Rychle jsem tu myšlenku zahnala. Začala jsem pravidelně oddechovat a přála jsem si jediné: Abych mohla vrátit zpět to, co jsem nebo co se stalo. Najednou jsem uslyšla ohlušující řev. Úlekem jsem se postavila na nohy a rozlížela se po obloze. Brouzdala jsem po ní pohledem a hledala nějaký náznak jeho přítomnosti. Chvíli jsem slyšla jen velký poryv větru a po chvíli jsem uviděla černou letící skvrnu. DRAK! Draci tady u nás byly vyhlážení zabijáci. Všicni jim říkaly "Létající vrahové" a potom s nimi byly také skupinky lidí, kteří si draky nějakým zvláštním způsobem ochočily. Znavu jsem uslyšela ohlušující řev, tentokrát docela blízko. Pořád jsem nevěděla co dělat. Chtěla jsem se otočit a znovu někam utéct, ale jakmile jsem se otočila, nějaký muž, možná chlapec v mém věku mi zastoupil cestu. Na sobě měl černý pláš a tvář mu zakrývala kápě. Ale i přesto jsem mu trochu viděla do obličeje. Usmíval se. Pomalu jsem začala couvat a on se vydal za mnou. Srdce mi bylo na poplach. Chtěla jsem se otočit a taky že jsem se otočila, ale upadla jsem pod silným poryvem větru. Předemnou stál obrovský černý drak. Zděšeně a přitom úžasně jsem zalapala po dechu. Nikdy jsem draka neviděla. Vždy jsem si ho představovala jako nějaké obludné monstrum, ale teď...Otočila jsem se na toho muže a on si pobaveně odfrkl.
"Co chceš!" Vyštěkla jsem na něj a sama jsem byla překvapená, jak pěvně a sebejistě můj hlas zní. Zase se přitrouble usmál. Nechápavě jsem se na něj zadívala. Teď si sundal kápi a já uviděla celý jeho obličej. U oka měl jizvu, ale jinak byl celkem hezký. Černé vlasy, které mu v kudrnách spadaly k uším. Modré oči, které byly tak uhrančivé. Všiml si, že si ho prohlížím a na chvíli se naše pohledy střetly. Odvrátila jsem se a on konečně promluvil.
"Jmenuji se Jonathan Carden," přestavil se, ale neodpověděl mi na otázku. S pochybnostmy jsem se na něj zadívala a on pozvedl obočí. Pomalým krokem ke mně přistoupil a nabídl mi ruku. S váháním jsem ji přijala a s jeho pomocí jsem se postavila na nohy. Jakmile jsem stála, pustila jsem jeho ruku.
"Karmelia de Francesko," představila jsem se tiše.
"Ale, ono to taky umí mluvit!" Pobaveně se podíval k drakovi. Ten mě upřeně pozoroval až mi přejel po zádech mráz. Drak si odfrkl a stočil pohled jinam. Otočila jsem se na Jonathana a znovu na něj vyprskla:
"Co chcete?!" Usmál se a pomalu ke mně znovu přišel. Sklopila jsem hlavu. Chytil mě za bradu a zvrátil mi hlavu dozadu. Na čele jsem měla přilepený pramínek svých hnědých vlasů. Jonathan mi ho odhodil stranou a zadíval se mi do mých zelených očí a sykl mi do ucha:
"Nic, jen tě potřebujeme, takže půjdeš s námi!" Odpověděl svůdně a já se mu vytrhla.
"To ani náhodou!" Vykřikla se a o krok ustoupila. Po očku jsem se zadívala na draka, který konečně poodešel od propasti. Zadívala jsem se na Jonathana a otočila jsem se. Rychlým krokem jsem se vydala k okraji. Jonathanovi asi došlo, co chci udělat a zakřičel za mnou:
"Ne, nedělej to!" Ani jsem se neotočila a potichu jsem zašeptala:
"A proč ne?!" Rozeběhla jsem se a skočila. Padala jsem a padala, nevím jak dlouho. Jakoby se čas zastavil. Zavřela jsem oči a s lehkým úsměvem na rtech jsem se nechala unášet pádem.

****

A další na řadě bude tato osůbka se jménem.... Ellnesa

Těšíme se na tvou tvorbu :). Mimo to, již brzy nám Ilonka založí FB stránky, kde budete informováni především o novinkách... což bude hlavně chystající se sborník :D. Více info ohledně sborníku očekávejte v příštích dvou týdnech.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kačíí Kačíí | Web | 14. prosince 2013 v 17:26 | Reagovat

Tak to byl úžasný začátek :-)  :-)  :-)

2 Ami Ami | E-mail | Web | 14. prosince 2013 v 20:17 | Reagovat

Já vím, já vím! Trochu jsem se s tím sekla :-D

3 ellnesin-blog ellnesin-blog | Web | 15. prosince 2013 v 16:56 | Reagovat

Toho jsem se bála! Jo a Ami, moc se ti to povedlo!

4 Yasemin Other Van de Notte Yasemin Other Van de Notte | E-mail | Web | 25. prosince 2013 v 9:48 | Reagovat

Jú, je to geniálne napísané :D Som zvedavá čo sa z toho vykúzli nabudúce :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama