Jednorázovka a malby od Violett

3. ledna 2014 v 15:41 | Milča |  Tvorba umělců
Tak, po dlouhé době, nám členové opět zaslali nějakou tu tvorbu- omlouváme se, že to tak trvalo! :D

A tak to všechno začalo
Táhne se rok 2133, kde chudí lidé umírají a jen bohatí přežívají. Rodiny mohou mýt jen jedno dítě a staří lidé mizí ze světa. Slovo láska je zapovězeno. Nikdo nesmí milovat. Nikdo.
Jmenuji se Valerie Blacková a narodila jsem se jako druhé dítě. Já a sestra jsme dvojčata, ale mě zpečetil osud tím, že jsem se narodila jako druhá.
Než aby mě rodiče udaly, daly mě k jiné rodině. Do nedávna jsem nevěděla, že moje nejlepší kamarádka je vlastně moje sestra.
Žila jsem poklidný život. Nebyla jsem ani chudá, ale ani bohatá. Moc hezká nejsem a většina lidí by mi můj názor vyvrátila, ale já si stojím za svým.
Moje nejlepší kamarádka a sestra dohromady se jmenuje Kate, která se víc podobá mé mámě, a já jsem za to bohatě ráda. Její dlouhý tenký nos a zrzavé vlasy se mi hnusí. Ano nenávidím jí. Myslím moji mámu. Neměla prackami sahat, tam kde neměla.
Já se podobám nejspíš otci. Ikdyž nevím, který to je. Matka spala s mnoha muži. Vlastně s kluky. Když jsem se narodila, bylo jí jen šestnáct.
Ted je v odboji. Je pro, aby láska opět žila. Jenže já ne. Jsem proti, už od samého začátku. Vlastně do jednoho dne, než se mi něco přihodilo. Něco, co mi změnilo život.
Dívala jsem se do zrcadla, na které má naše rodina nárok dvakrát do měsíce. Moje macecha mě zrovna stříhala a já se dívala na svou tvář. Mé velké zelené oči, malý nos a pihy, není zrovna krásná představa. Ještě když k tomu přidám dlouhé čokoládové vlasy a můj styl oblékání.
Mnoho lidí si myslí, že jsem v odboji. Kdyby měly jen pravdu. Já jsem obyčejná dívka, která se obléká jako oni.Líbí se mi to a já mám takový pocit, že je to další věc, kterou jsem zdědila po otci.
"Au!" Zavřískala jsem, když mi nůžkami přejela po holé kůži a já ucítila teplou krev.
"Promiň, zlatíčko." Usmála se smutně mamka a rychle mi šla pro kapesník, aby mi krev utřela z kůže.
"Mami, jak je možné, že se svému otci nepodobám a tobě taky?" Musela jsem se konečně zeptat. Chtěla jsem, aby mi řekly pravdu a ne moje sestra, která je vlastně má nejlepší kamarádka.
"Já nevím, sluníčko." Pohladila mě po rameni a konečně mi dostříhala vlasy. Měla jsem je po pas.
Usmála jsem se na mamku."Děkuji." Zavrtím hlavou a jdu přímo ven za Kate.
V parku to vypadalo krásně a já se konečně můžu zasmát s Kate. Je mi s ní fajn a je to taková změna, když nejsem v ulici, kde lidé hrabou do popelnic, aby spatřily jídlo. Jenže pak musela jít domů a to můj šťastný den skončil.
Opět jsem se dívala kolem, kde "šťastné" páry chodili všude kolem. Začínám uvažovat nad tím, jaké by to bylo, kdyby se páry nevybíraly. Každý by mohl mít skutečný život. Každý i moji praví rodiče. Možná by byli spolu a já s nimi. Rychle jsem zahnala ty myšlenky a pak se vydala opačným směrem, než šla Kate.
Pozorovala jsem okolí, když jsem kráčela domů. Snažila jsem se, abych šla oklikou. Spatřila jsem lidi z odboje a něco mě překvapilo. Většina byla v mém věku. Od šestnáctky na horu. Ohromilo mě to, ale já jsem se musela vrátit do reality. Jsem proti tomu všemu.
"Ahoj Valerie." Uslyšela jsem za zády známý hlas a já se otočila. Stál tam blonďatý kluk, který byl v červeném tričku. Usmíval se na mě a já uhnula do strany.
"Ahoj Becku." Šeptnula jsem a podívala se dolů a zkoumala své boty. Jenže on dál stál na místě a nejspíš mě pozoroval. "Chceš něco?" Zeptala jsem se a konečně se na něj podívala. Díval se na mě a jeho zelené oči, byli stejné jako mé.
"Jen si tě rád prohlížím." Usmál se a já přimhouřila oči.
Po nějaké chvíli jsem se na mého nejlepšího kamaráda usmála a chtěla něco namítnout, ale předběhl mě.
"Nechceš jít ke mně zahrát nějakou hru?" Zeptal se a mě to hned přišlo podezřelé, ale nic jsem neřekla.
"Proč ne?" Usmála jsem se na něj a šla s ním opačným směrem, než šel odboj.
Když jsem vstoupila do jeho pokoje, překvapilo mě, jak tu má dneska uklizeno. Nejenže si uklidil, ale dokonce to tu i vonělo. Zasmála jsem se. "Cos prováděl? Jarní úklid?" Zeptala jsem se a skočila na postel. Cítila jsem Beckovu vůni na jeho černém povlečení.
"Co zahrajeme?" Zeptal se a já zavrtěla hlavou. "Nemám zdání." Řekla jsem a posadila se dál na postel. "Co karty?" Napadlo mě, a když se na mě Beck šibalsky usmál, věděla jsem, že je tohle výzva.
"Doufám, že výš, že tě opět porazím."Zazněl jeho tichý hlas, když hledal karty v šuplíku.
Našel je po nějaké době, a když se rozdávaly karty na to, abychom mohly zahrát prší, musela jsem ho stále pozorovat.
"O co se vsadíme, že vyhraju?" Zeptala jsem se s jistotou.
Beck se jen zasmál a protáhl si prsty. "O lechtajícího panáka?" Navrhl a já jen přikývla. Byla to moc pěkná výzva.
Hra začala. Střídaly jsme piky, srdce, kára, kříže, královny i sedmičky, až to skončilo mezi námi nerozhodně. Zbývalo poslední kolo a já dál doufala, že vyhraju. Beck si už párkrát prohrábl své blond vlasy a já věděla, že je nervózní, už jsem se těšila, jak si užiju lechtání…
Tak nakonec jsem prohrála. Zklamání, pro mě, ale štěstí pro něj.
"To neplatí." Zavrčela jsem na něj. "Tys podváděl." Zavrtěla jsem hlavou a podívala se naproti, kde seděl Beck.
"Vyhrál jsem poctivě." Culil se od ucha k uchu.
"Ne, ne." Namítala jsem.
V jednu chvíli jsem seděla a mračila se na něj, a v druhou chvíli už ležím a Beck se mě chystá lechtat.
"Ty vzdoruješ králi?" Namítal a já se dál mračila, pak jsem se, ale zahleděla do jeho nazelenalých očí a to byla ta chyba.
"B…Becku to ne! Poznám tvé oči. Prosím, nech mě." Smála jsem se a snažila se odtáhnout.
"Nikdy nevzdoruj králi." Řekl nakonec a to už mě začal lechtat.
Lechtal mě na nohou na rukou i pod tričkem a já cítila jen jeho chladné doteky.
"Né!" Smála jsem se dál. "Prosím!"
"Nikdy." Šeptl. "Lež tu." Řekl klidným hlasem a přestával mě lechtat. Uklidnila jsem se a byla zticha. "Staň se mou královnou." Pak mě políbil. Cítila jsem jeho rty na mých. Rukou mi jemně hladil bříško a já ho nechala. Byla jsem bezbranná. Zajela jsem mu rukou do světlých vlasů a tím to všechno začalo.

Malby

No není to všechno krásné? :)
Pište do komentů!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kačíí Kačíí | Web | 3. ledna 2014 v 15:52 | Reagovat

Jednorázovka je úžasná :-)  :-)  :-)
a Ty malby... No páni... jsou nádherné.. respekt :-)  :-)  :-)

2 Ami Ami | E-mail | Web | 3. ledna 2014 v 16:28 | Reagovat

Jednorázovku už jsem myslím četla a je luxusní! Malby...Ty jdou naprosto okouzlující! Nejvíc se mi líbí asi ta poslední! Máš obr talent!

3 Smilee Smilee | Web | 3. ledna 2014 v 19:45 | Reagovat

Jednorázovka je boží a ty kresby jsou ještě lepší! Já takhle kreslit! Respekt :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama