Uvězněná (povídka) od Smilee

17. ledna 2014 v 9:17 | Milča |  Tvorba umělců
Řekla bych, že se to povedlo!
Mně osobně se to mooooc líbí! :D


Už je to rok. Rok, co tu trčím. Neslyšená a neviděná.
Lidé kolem mě procházejí a nevšímají si mě, nereagují na mé otázky, volání a prosby o pomoc.
A to všechno zavinila jedna blbá noc. Noc, která mi můj život převrátila na ruby. Chtěla bych to vrátit zpátky, ale nejde to.
Začalo to nevinně:
Má nejlepší kamarádka pořádala oslavu svých sedmnáctých narozenin. Hodně se tam pilo a ani nevím, co mě to popadlo, když jsem začala pít s nimi. Ale tou dobou mi to bylo jedno. A tak jsem se tam pořádně opila.
Když nadcházel konec oslavy, opilí hosté se vytráceli pryč a já jsem uznala taky za dobrý nápad odejít. Jen se mi trochu motala hlava a chvíli mi trvalo, než jsem našla dveře ven. Nějací kluci mi nabídli, že mě svezou a já souhlasila. Něco v zadu v mém mozku mi říkalo, že to není dobrý nápad, ale přes alkoholovou mlhu jsem hlas sotva slyšela.
Nastoupila jsem k nim do auta a vyjeli jsme. Cesta probíhala v pohodě. Smáli jsme se různým vtipům a povídali si. Něco v mé hlavě přemýšlelo, jestli jsou opilí, ale to opravdu nebylo něco, co by mě zajímalo.
A pak se to stalo.
Obrovská rána udeřila do našeho auta a přehodila mě na druhé sedadlo. Teprve teď jsem si uvědomila, že nejsem připoutaná. Sklo se roztříštilo, dopadlo na mě a způsobilo mi několik krvácejících škrábanců. Byla jsem neskutečně zmatená a nevěděla jsem, co mám dělat. V návalu paniky jsem se zuřivě rozhlížela kolem a snažila se dostat ven. Jenže jsem nevěděla kudy to je. Dusivý, šedivý kouř nás všude obklopoval a nic nebylo vidět.
Vykřikla jsem, doufajíc, že mě někdo uslyší a ozve se mi. Ale nikoho jsem neslyšela. Jen ošklivé tříštění skla a strašidelné zvuky, které jsem nedokázala zařadit.
Potom mně oslepilo světlo a odhodilo pryč. Ukrutná bolest se mi rozlila do celého těla a já vykřikla. Před očima se mi začala dělat tma a hrozivá, bodavá bolest útočila na mé břicho. Nemohla jsem se hýbat. Jen jsem tam ležela a vnímala, jak se pomalu propadám do bezvědomí. Věděla jsem, že se té temnotě nemám odevzdat, ale bolest byla tak strašná, že tma se mi zdála osvobozující.
Chvíli jsem se snažila bojovat s ní, přičemž mým tělem otřásala neskutečná bolest. Bolest, kterou jsem nikdy nezažila a kterou jsem si v nejhorších nočních můrách nepředstavovala. Nakonec jsem se jí poddala a upadla do překrásné, bezbolestné nicoty.
Lidé říkají, že smrt je světlo. Jdete za světlem a nakonec se objevíte někde, kde to vypadá jako v nebi. Já ale takové štěstí neměla.
Chvíli jsem tápala v příšerné tmě a neviděla naprosto nic. Potom jako by něco bliklo a já najednou stála v trávě a dívala se na tu hrůzu. Hlava se mi motala, ale teď už to nebylo opilostí, ale znechucením. Znechucením, kvůli tomu, co jsem viděla.
Dívala jsem se na své tělo. Zdevastovaná, černě zašpiněné od popela a zkrvavené. Tričko jsem měla celé rudé od krve a na hlavě ošklivou rozšklebenou ránu, ze které se stejně jako z břicha řinulo neskutečné množství krve. Nad mou hlavou se skláněli záchranáři, ale bohužel už mi nemohli pomoct. Bylo příliš pozdě.
Přikryli mé tělo černou plachtou, položili na nosítka a naložili do auta. Chvíli jsem se za svým tělem smutně dívala a po tváři mi stékaly slzy.
Od té doby jsem tady. Nevím proč. Nevím jak a kvůli čemu. Vím jen, že jsem udělala obrovskou chybu a teď za ní pikám.
Den, co den chodím navštěvovat svou rodinu. Dívám se do smutných očí mé matky a přeji si, aby mě mohla vidět. Ale to nikdo nemůže.
Už rok jsem s nikým nemluvila, nepotkala žádnou osobu, která by mě viděla a dokázala se mnou mluvit.
Neustále lituji svých rozhodnutí a přeji si, abych je nikdy neudělala. Ale teď s tím nic nezmůžu. Jsem jenom duch.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Utkvělá představa Utkvělá představa | E-mail | Web | 18. ledna 2014 v 1:50 | Reagovat

Jedním dechem! A navíc je to poučné. Vážně dobrá povídka.

2 Kačíí Kačíí | Web | 18. ledna 2014 v 13:32 | Reagovat

Teda... fakt síla, moc se mi to líbilo :-)  :-)  :-)

3 story-in-my-head story-in-my-head | E-mail | Web | 18. ledna 2014 v 20:20 | Reagovat

Veľmi pekné... žiadna nuda. :) fakt dobré ;)

4 Smilee Smilee | Web | 21. ledna 2014 v 16:50 | Reagovat

[1]: Fakt moc děkuji, jsem ráda, že se líbila :)

[2]: Moc díky :D

[3]: Děkuji :D

5 ellnesin-blog ellnesin-blog | Web | 24. ledna 2014 v 22:05 | Reagovat

Super!

6 Date tree Date tree | E-mail | Web | 25. ledna 2014 v 22:48 | Reagovat

Krásné, má to pointu, není to jen prostoduché psaní. Četla jsem to doslova jedním dechem. Víc tak skvělých spisovatelek!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama